Princeznina komnata

udělá něco, co nikdy nečekala že udělá. Dojde před něj a políbí ho na tvář Custodio zašeptá a před Anemisem se objeví zelené světélko A teď se soustřeďte na místo kde byste teď nejraději byl. ustoupí na krok dál a zamává mu To spíš vy buďte opatrný sedne si na svou postel a kouká do prázdné místnosti. Takové ticho tu je!

Udiveně pozoruje kouzlo, které na něj seslala, sám se vyznal v základech bílé magie, ovšem přemýšlel ustavičně bez výsledku o účincích tohoto kouzla, ale nevypadalo nijak negativně, proto uznal, že se jedná o ochranné kouzlo. Proč ale on ? O to udivenější byl však za polibek na tvář, který mu věnovala a vypadal opravdu... překvapeně... Možná i kapičku v rozpacích, když se jím provalila vlna tepla, až příliš podivného tepla. D...děkuji... Dostal ze sebe příliš nervózně a šlo to na něm poznat. Zasoustředil se ve vší té zmatenosti na Vílí hvozd, kde vlastně nebyl nikdy... jen jedinkrát a to míjel víly tančící na paloucích, ovšem nebyl jeden z těch, který by se s nimi spouštěl. Při posledním momentu střetu jejich očí jí zamával. Poté už se jen vytratil.

*po tom prapodivném shledání s tou čarodějkou a Finnem šla do svého pokoje. Z krásných zelenkavých šatů se převlékla do lehké sněhobílé košilky a přes sebe měla zupanek. Rozpuštěné vlasy bílé barvy vypadali jako kdyby je právě ozařovalo měsíční svit. Seděla na posteli na chvilku si vzpomněla na toho pána.. na Anemise. Zachránil ji před tím mužem v lese... A ona mu dala řetízek. Zda-li ho pak ještě má? Seděla a chvilku přemýšlela právě nad tím mužem ... Poslední dobou nad tím mužem přemýšlela čím dál víc... Ale proč ? Vybavuje si jeho tvář, jeho vlasy i dokonce rys obliceje. Ale také jemný stisk při obejmutí i dokonce jak se zacervenal když mu dala polibek na tvář... Proč?! Položila se na postel šikmo než se normálně leží a hlavu si přikryla polštářem. Na první pohled to vypadalo že mladá princezna doopravdy spí.*

*slyšela otevření a zavření dveří. Samozřejmě si myslela že je to služebný který ji chodí každou noc zkontrolovat zda neutekla. A tak stále v leže jen si dala polštář stranou prohlásila* jsem stále zde. *Jakou každou noc. Jako každý den. Pomalu dostávala alergii na tento zámek. Chtěla pryč. Tak moc chtěla utéct a žít život jako nějaká vesnická dívka. Nebo jen dvorní dáma princezny. Nějaké jiné důležité slečny. Aby jediná její starost byla co si vezme ráno na sebe a ne aby řešila jestli vily konají svou práci. Byla unavená z toho všeho. Posadila se na posteli a šla otevřít okno. Nechala vánek vpustit do svého pokoje aby tam bylo trochu vzduchu. Trochu volna. Když ovšem okno zavírala tak při pohybu zpět k otočení se na postel zahlédla *kohosi* na křesle. Polekala se a zůstala stát. Jen koukala na stín v křesle* kdo jsi a co pohledáváš v pokoji princezny? *Musela nasadit ten rozmazlený tón hlasu který tolik nenáviděla...*

Usmál se, usmíval se tomu, jak mu její chování přišlo roztomilé. Z kapsy vyndal řetízek a nechal ho jen na prstu prověsit do prostoru, ve svitu měsíce házel modrý odlesk. To jste tak rychle zapomněla ? Měl by vstát, jít k ní, slušně se ohlásit a klanět se, ale proč by to dělal. Proč by hrál přehnanou slušnost a faleš, o kterou nestojí nikdo.. ani princezna. Nebo alespoň doufal, že ona je právě ta, která by neměla potřebu vídat další a další přeslušněné chování.

polekala se ještě víc toho hlasu. Toho hlasu který si jednoduše nepamatovala... Znala jeho obličej ale ten hlas zapomněla.. primknula si k sobě zupanek a zatajil se jí dech co tu.. děláte? Na audienci s bohyní je pozdě. A já nevím jestli tu je... trochu couvla až spadla zpět na postel a pak vstala navíc.. já nezapomínám na jména. Jen jsem vás tu nečekala pane Anemisi... bylo vtipné že říkala že nezapomíná a přitom zapomněla na jeho hlas..

Na jeho rtech se nyní objevoval výraz, ze kterého nešlo poznat, zdali se usmívá, mračí, zlobí se, nebo je nejistý, ta kamenná tvář, kterou mají hráči karet v místní putyce. Možná jsem nepřišel za bohyní. Možná.. jsem přišel právě za vámi. Bílá kůže v potemnělé místnosti vypadala jako kdyby byla mrtvá, ale nebyla. Mrtvá těla nemají živé duše. Necítil by to příjemné teplo a ten... Nedovedl to popsat. Cítil se jen.. příjemně. Tak, jak ona couvala se on blížil k ní. Možná.. jsem nechtěl odejít bez toho pohledu ?

[i] zarazila se. Cítila jak ji její srdce buší jak o závod a jak zatajuje dech když vidí jak se k ní blíží [i/] [b] p...p..pohled? Desite mě. Kdo chodí takhle večer? [b/] [i] ale z nějakého důvodu mu šla naproti. Bylo zvláštní jak ji jeho přítomnost přitahovala?[i/] [b] ještě jednou vám moc děkuji za záchranu pred mým bratrem. Jistě by mi ublížil kdybyste nepřišel [b/] [i] zdvořile se ukloní tomu muži před kterým má tak zvláštní pocity![i/]

*byla překvapená jak ji políbil. Cítila na svých rtech jeho a přišlo ji to jako správná věc. Její tělo jen souhlasně prikyvovalo a šlo tomu pocitu naproti. Snad jak kdyby celé ty roky čekalo jen na tento moment. Jako kdyby pro tento moment bylo její tělo stavěno. A i když věděla že je to špatně tak její ruka spočinula v jeho vlasech. Na malou chvilku se odtáhla* co to..

Sám se odtáhl, přiložil si palec na své rty, jakoby si snažil připomenout její rty, ale jeho hrubé prsty nedovedl, nahradit ty jemné rty. Omlouvám se za svou zbrklost, nedovedl jsem se ovládnout. Nelhal, chtěl pocítit mírný projev lásky pro jeho ztracenou duši, chtěl se na chvilku nalézt, chtěl na chvíli.... Vnímat cit. A živé tělo.

*nedokázal ovládnout? Tak tenhle pocit znám mladý muži. Nebo aspoň.. muži. Koukala zmateně na jeho tvář a pak sama si sáhla na své rty ale stále jednu ruku měla v jeho vlasech. A než si uvědomila co se děje ruku stáhla a pak si řekla... 'ted nebo nikdy'.. tentokrát ovšem se přitiskla k němu ona a ruce mu omotala kolem krku a mezeru mezi nimi úplně vyplnila a své rty přitiskla na ty jeho.*

Divoce se proti jejím rtům vrhal, jakoby byly jídlo, které by mělo utišit jeho stoletý hlad. Stoletou touhu po pocitu, po duši, kterou smí chovat ve svým objetí. A možná plnit svým, abych to bylo podáno galantně v přítomnosti dámy... 'mokem lásky' ? Chtěl si ji vzít, každou část jejího těla mít a hýčkat ji. Jednou... Jednou s citem chovat tělo, jež nechce pro své účely. Prsty slepě šátral po její bílé košili, vytahoval ji k jejím bokům a hladil kůži na nohou. Dotýkal se jejího těla, které podle něj bylo mistrovské dílo.

*tento nový pocit vnímala zvláštně. Bylo pro ni najednou jiné. Vše co do této doby znala nemohlo předčit tento pocit. Chtěla cítit jeho rty na těch svých.. chtěla dál cítit jeho doteky. Chtěla jeho. A nedokázala si vysvětlí proč. A ani nechtěla. Jenom věděla že ho chce. Že chce aby tento muž byl jejim osudovým prvním mužem. A věděla že on ji chce taky. Jinak by tu nebyl a nelíbal ji a nedotykal se jejího těla. Vnímala ho tak moc že si neuvědomila že její tělo jde naproti tomu jeho. Přistihla se jak se mu snazi rozepnout plášť jenže ta přezka nesla rozepnout poslepu. A tak ac nerada musela opustit jeho rty a na tu prezku se podívat. Mezi obočím ji vzniklo malé v jak se soustředila jen na to zapínání. * Jsi si jistý že to chceš právě se mnou? *Zmizelo vykání ... Byla tu jen ona a on. A právě teď toužila po tom jeho těle jako nikdy po nikom...*

Usmál se a kývnul, byl si jistý, že ona.. ona si zaslouží cítit lásku. Spíš zdali tobě nevadí, že nejsem urozený princ, nějaký rytíř... Jejího těla se dotýkal opatrně, ale však s jistotou, chtěl, aby měla pocit, jak výjimečná je. Chtěl, aby se cítila, že ona je ta jediná, pro niž se teď tvoří nový svět. Líbal její krk, když se snažila rozepnout jeho pásek. Poprvé neměl pocit, že by měla kůže pásku sloužit k upevnění jeho obětí na pitevní stůl a byl si dokonce jist, že kdyby věděla, jak s lidmi jeho ruce a mysl nakládá běžně, nejednala by tak, jenže on nechtěl být tím, který rozebírá lidi na kusy a nechá se fascinovat jejich těly. Chtěl být ten, jež onomu tělu dopřeje rozkoš.

*jestli jí nevadí ze to není princ nebo rytíř? Málem se rozesmála. Koukla na něj a usmala se.* Od doby co jsi odešel jsem nemohla myslet na nikoho jineho... Je to zvláštní tyhle pocity co cítím a jsem zmatená... A chci abys byl ty ten první muž. *Řekla to nahlas?! Do háje! Teď ji uteče! Ale pro jistotu ho položila na postel a uvěznila honpod sebou.* Teď mi neutečeš... Teď ne. *Rozvázala mu košili i snažila se mu ji sundat. Líbala ho na hrudi a na každém odhaleném kousků jeho těla."

Byl rád za to, co řekla, a divil se, jak obratná a znalá byla, i když říkala, že by měl být její první. Nemohl se dočkat a tak její tělo stále nepouštěl. Hladká stehna, pevný pas. Zatajil dech, když jí sám vyhrnul košili a zprostil ji plátna, jež ji oddělovalo od jeho doteků a obdivů a musel přiznat, její tělo ho fascinovalo a přesto, že se ona věnovala líbání jeho těla, on ji narovnal. Narovnal ji rak, aby ji viděl a nezajímalo ho nic jiného, než pohled na tu holou kůži. Nechtěl jí ublížit, chtěl ji chovat. Jako první se přiblížil tváří k jejím ramenům a hrudi, cítil její vůni a vychutnával si ji, rty se dotýkali jejich klíční kostí, napnutého krku a když se blížil níže, stiskl možná o trochu silněji, než by měl, uvědomil si, že kdyby se nechal unést, drtil by jí paže, ale nechtěl, jen.. si užíval její tělo. Sem tam ji jemně kousne, jen stiskne, netlačí. Jsi jako umělecké dílo. Zašeptal. Myšlenky mu vyletěli samy od sebe z úst.

*Mela rozevřené oči které prahly po jeho těle. Její dech byl zatajeny. A jakmile ji držel za paže a dotýkal se jejího klicnich kosti.. zatají se jí dech a srdce jeden úder vynechalo. Zavřela oči a zvrátila hlavu až její vlasy jako závoj zalili její záda. Chtěla mu dát cokoliv. Chtěla být vším co on chtěl a potřeboval. Ať to bylo cokoliv. Z úst ji unikl tichý vzdech jak jeho rty zkoumali její tělo.* Anemisi... *Zaseptala. Znělo konto jako lahodná pisen. Jeho jméno bylo dokonalé. Chtěla ho septat stale... Pak koukne na nej a snažila se vymanit z jeho stisku a pohladit ho* smím? Smím tě pohladit? *Cítila se jak kdyby ho nemohla na něj sahnout. Jak kdyby se ho nesměla dotknout*

Pustil její ruce. Cokoli si jen budeš přát. Byl očarovaný a nechtěl, aby se cítila stísněně, nepříjemně, nebo jakkoli držena. Chtěl, aby si užila každou chvilku onoho večera. Každý moment, který mohli ti dva spolu prožít, nechal ji si s ním dělat cokoli, co se jí zlíbí. Přeci jen... Je to požitek pro obě strany.

*když ji pustil ruce ona se usmála s začala mu mapovat tělo. To úžasné bledé s chladné tělo které ji neslo snad pres celý les až do jejího pokoje. Do postele kde nyní ona sedí obkročmo na něm a nemůže se vynadivat na jeho tělo. Ale pak ji to dobehlo. Ta otázka.*ty se se mnou loucis? Nebo proč jsi za mnou přišel? *Byla zmatená ale prsty stále zkoumala jeho hruď až z něj odešla a rozepla mu kalhoty a sundala mu je. Věděla co dělat. Četla to mockrát. Četla snad milion návodů. Ale teď? Přišlo ji že by nikdy nic o tom nečetla*

Vzdychy vzrušení, tělo se mírně zatřáslo, nezažil věci, které byli přirozené, nezažil věci, které se považovali za tak blahodárné. Její otázka ho kapku překvapila. Mohla to cítit ? Vědět ? Když se mu povedlo zpomalit dech, chystal se k odpovědi. Musím nést následky za své činy. Chtěl by jí to popsat lépe, ale... ty její jemné ruce, nic víc si nepřál. Nic víc nechtěl jen víc její něhy.

*mohla si jen domyslet co tím myslel. A i když ho skoro neznala, i když věděla že z toho bude průser pokud matka zjistí že už není panna... Ale to vše bylo vedlejší... Nyní chtěla opět cítit ty rty na těch svých. Políbila ho. A znovu a znovu. Líbala ho všude na těle a pak už konečně dosedla na jeho tělo tak jak jen je to přirozené pro muže a ženu. Zabolelo to, ale věděla že nesmí moc vykřiknout aby nevzbudila strážný za jejimi dveřmi. Musela být nanejvýš opatrná. Proto si přitiskla ruku na pusu aby zadržela jakýkoliv zvuk. Pak se opět sklonila a začala ho líbat na krku*

Věděl, že bude kapku hlučnější, proto její rty zakryl v oblacích nekončících polibků. Ačkoli by mohl, nechtěl být hrubý. Věděl, že si každá žena zaslouží i trochu něhy a citu. Také nechtěl, aby na její poprvé měla zlé vzpomínky. Aby jen bezmocně neležel, pohyboval pánví směrem nahoru a tak pomalu. Ta rozkoš, ten žár, co prostoupil jeho tělem, ale nepřestával, pomalu zrychloval, dotýkal se jejich ramen, ňader, ale stále neodlepoval svá ústa od těch jejich. Vidět nás někdo, ani bych nemusel chodit k Alchenorovi. Zemřel bych poměrně jistě a velmi rychle.

*velmi rychle se přizpůsobila jeho pohybům a rychlosti. Dělalo ji to velké problémy mlčet a nevydat jedinou hlásku. Ale věděla že pokud by něco.. cokoliv uslyšeli stráže za dveřmi tak by to vyzblebtali matce a ta by s Anemem zakroutila jak s mouchou. A ji by asi zabila. Ach nebesa! Možná by mohla po tomto krásném zazitku utéct. Ale ne. To by neudělala.. po pár chvílích pohybování se v pravidelném rytmu cítila zvláštní mravenčení v podbřišku které se rozestupovalo po celém těle. Tohle už nevydržela a z úst i když byli přilepené na jeho rtech ji unikl vzdech rozkoše. Její první vyvrcholení v jejím životě. Chvíli musela jen nehybně sedět aby se vzpamatovala z toho pocitu a pak na chvíli odlepila jejich rty a zaseptala* paní... Omlouvám se *proč se omlouvala nevěděla. Ale ten pocit který ji to nutil říct byl silný.*