Princeznina komnata

Tahle místa nikdy neprocházel, ale pokud měl Khaellu najít, musel mít přesnou jistotu a také jisté informace. Sám nějakým způsobem netušil, co tu vlastně dělá, ale jaksi zabloudil ke komnatě princezny. K jeho vlastnímu překvapení se zde nenacházel sám. V životě neviděl bohyni plakat, ale až pouze tehdy možná začal chápat větší rozleh moci, kdy i příroda soucítí s jejími pocity. Copak dráždí mysl samotné bohyně natolik, že ji to nutí ronit slzy? Stál jen opřen ve dveřích, ne, že by projevil nějaký zvláštní zájem, ale nějaká vnitřní potřeba ho nutila se optat.

uslyšela ten zvuk toho když někdo mluví.. Čekala krále, Khaellu i třeba Caleba, ale jeho? Otře slzy a koukne na něj Přivedl jsi Khaellu? Kde je má holčička Anemisi? svalí se na její postel a začne vroucně plakat Já jí chci mít doma! vstane a jde k němu s její korunkou Nikdy jí neměl ana sobě, ani neví že je pravá princezna... Priveď mi jí a já ti dám všechno na světě..

*Podíval se jí hluboko do očí, tušil, kde se nalézá, a věděl, že brzy ji najde, jen asi úplně přesně netušil, co udělat a zdali mu odměna bude co platná... Obě dvě strany nabízí totéž.* Pravá princezna.. *mohl by si klidně říct o její ruku, ale to by té malé mladičké neudělal.. proto přijde k posteli a usedne na kraj postele.* Chápu, musí to být pro vás těžké. Smím se zeptat, proč vám ten zloduch tak trhá nervy ?

možná že jindy by se s ním nebavila a nic mu nevysvětlovala, ale bylo jí smutno. Opravdu smutno Moje holčička.. Ani neví jakou má moc. Zdědila po mě víc než si myslí, ale pořád žije v přesvědčení že je to jen dcera nějaké prostitutky a rytíře.. Copak jsem jí mohla říct pravdu? Nesnášela by mě. koukne na něj a jen jakmile řekne jeho.. jeho.. jméno! Ten ničema je králův syn. Je to princ Caleb. Dokonce ani víly ho nedokázaly začarovat tak moc aby mu už ta podoba Kalema zůstala.. pohladí její korunku Až toho zrádce najdu tak ho potrestám. Tak moc, že už nebude vědět, jak se z podoby vylízat!

*vzpomněl si na to, jak si ho tenkrát král zavolal na léčbu jeho ženy, ale on nedorazil z velké dálky včas a tak vše bylo zatracené* Máte nějaký plán ? * Rád by sám věděl, jak by mohl přispět do této rošády a tak si užít plnou sílu představení, které jistě brzy nastane.* Dle vize, kterou jste mne na krátkou chvíli obdařila musím podotknout, že je to skutečně povedený kousek, ovšem musím uznat, že pokud je mistifikována o svém původu, o dosti přichází, nemyslíte ? *Troufal by se dotknout jejich světlých vlasů, ale to jen aby zjistil, jak jsou strukturované.. ah.. ta proklatá úchylka na těla.*

takhle o mé dceři nemluvte! Je to mladá a krásná dáma a ne žádný.. kousek! jistě že je nahněvaná! Je to její dcera! Pak si lehne na postel zoufale a kouká na strop, který zdobí hvězdičky Caleba vlastnoručně budu vyslýchat a zjistím jeho slabinu a tu pak použiju proti němu. Každý má slabinu. Dokonce i ten otrava s koulí na hlavě! Jenom při pomyšlení že se mé holčičky jenom dotknul se mi ho chce zabít! Ale nemohu ho vystopovat! Musí být v nějaké čarovné mlze a nebo Khaella v bezvědomí! Najděte jí, spoléhám na vás! Celá země na vás spoléhá!

*nechtěl ji nijak urazit jen nebyl zvyklý mluvit s vyšší aortou, která ho byla ochotna i poslouchat.* V dnešním světě se bohužel lidé k ženám chovají jako ke trofejím a věcem k pobavení, či ukojení jejich touhy. Nikdo nedocení jejich skutečnou krásu a moc, kterou umí vládnout mnohem silněji než muži, nemyslíte ? Nejsem jeden z těch, co by je tak brali, ovšem otázkou zůstává... Jak ji vnímá on. Jako kořist ? Nebo jako klenot ? *Netušil, střílel naslepo, jen nahlas přemýšlel jak bylo jeho dobrým zvykem. možná zanesl další trable do její myslí a tak prohloubil její starosti.* Slíbil jsem, že ji najdu a tento slib také splním, jistě však nemohu slíbit to, že zmíněný princ na ni nenechá... Jisté manipulativní následky ovšem... Tím bych svými metodami.. mohl předejít... Stačilo by s vaší pomocí vytvořit hypnotickou látku, která by vpravena do jejího těla vyrušila jeho stávající kouzla a donutila ji chtě nechtě poslouchat toho, kdo jí látku do těla vpustil.

*kouká na něj snad i se zájmem* líbíte se mi Anemisi.. jen.. Caleba, kterého jsem vychovala jako svého syna a on... On mi vezme mou holčičku! Proč?! *Když zmíní nějakou možnost jak Caleba porazit.. jak porazit jeho kouzla!* Řekněte si cokoliv budete potřebovat. Udělám maximum abych pomohla mé holčičce! Pak tedy mluvte, jak chcete prince donutit aby se jeho moc vyrušila a nastoupila ta má?

*sám přemýšlel, ale došel názoru* Pokud jak jste sama řekla, má v sobě Khaella nezměrnou moc, lze ji nějakým způsobem využít v náš prospěch ? *Uvažoval jakou mocí musí vládnout, větší než Hitelfína ?* Přemýšlel jsem a... Myslím, že jsem na to přišel.. sama víte, jak dovedou být elfové přesvědčiví... Kdybych se dostal do určité blízkosti prince Caleba a... Získal si jeho dostatečnou důvěru natolik, abych mohl být s vězněnou samotný.. stačilo by mi jen nějaké kouzlo, které by zajistilo, že nás nebude moci stopovat. *Pronesl... Měl v hlavě jasný plán.*

Khaella má v sobě moc tisíc čarodějů a mágů, ale neumí ji používat. Je jen na ni jestli otevře moc bílých nebo černých čarodějů. *Pak se na něj podívá* umíte si přiklonit toho ničemu? Pokud by se vám to povedlo ať Khaella vyřkne 'Descento Elagvane de Calebo' pak vas nebude moci stopovat on. Musí ovšem uvěřit tomu, že on je její bratr. Ji ak ti nebude fungovat.. *a pokud se jí představil jako někdo jiný.. tak nemají žádnou šanci*

Pouze se šibalsky pousmál. Myslím, že nic z toho nebude žádný zvláštní problém, vše proběhne v naprostém pořádku. To vám slibuji. Mírně se i poklonil v onom sedu a poté se odebral k odchodu a tak i ke splnění svého úkolu. Velmi mne těšilo. Za předpokladu, že byste chtěla ztratit nějaké to slovo, popřípadě chtěla využít mých služeb, ... Prsty přejel leukotom, kdyby bylo třeba, opravdu by neváhal jej použít. Možná ne přímo na ni, či její drahou dcerunku, ale nebyl by jediný problém jej použít na kohokoli jiného. ...Stačí říct..

Položil ji do lůžka, divil se, že prošel hladce, ale princ musel být zaměstnán něčím jiným. Požadoval bych jen jedinou věc... Podíval se jí do očí a mírně nakrčil obočí z jakéhosi nerozmaru. Tuším, že jsem teď pravděpodobně udělal tu největší chybu, jež se pravděpodobně stane osudnou. Představoval si, jak jeho tělo bude trháno magií, či jinak zavražděno rozhodně nějakým bizarním způsobem. Potřebuji se naposledy shledat s Hitelfínou.

čekala všechno, opravdu všechno, čekala slávu, bohatství, nesmrtelnost nebo dokonce i lásku, ale potkat Hitelfínu???? Usměje se na něj a přikývne Já jí zavolám. vstane a se zklamaným výrazem v očích ale úsměvem na rtech jde ke dveřím Moc vám děkuji za záchranu pane. A také děkuji že jste mě doprovodil domů. jde k němu ještě a dá mu lehký polibek na tvář a zašeptá snad to není naposledy co vás vidím

Ještě než odejde ji zastaví. Naposledy si chce prožít ten dotyk, který zažil na poprvé. Chytí ji při odchodu za ruku. Bylo to docela neslušné gesto, ale musel podotknout. I já jsem vás rád poznal. Poté ji pustil a nechal odejít. Sám si říkal, že to bude nějakou dobu trvat, než Hitelfína přijde, jelikož přeci jen se po delší době shledá se svou dcerou. Mateřská láska je něco nenahraditelného.... říkali...

příjde okmažitě jak uslyší po chodbách procházet ty nožky. Silně Khaellu objala a velmi překvapená že i ona jí objala tak se po dlouhých dnech z nebe padají dešťové kapky. Ano mocná Hitelfína pláče holčičko moje... co jí ovšem nedalo a dostalo do kolenou bylo to když její holčička řekla slovo, na které čekala celý život... Mami to jediné slovo které pro ni znamenalo víc než celý vesmír, než celá moc. Po přivítání šla Khaella za otcem a ona se vydala do její komnaty kde na ní čekal AnemisDěkuji. Přivedl jsi domů zpět mé dítě. Své sliby plním, pak tedy.. Kde chceš mít svou laboratoř? Přímo v zámku? Nebo sis to rozmyslel drahý rádče?

Pousmál se na ni a začal přecházet po pokoji, když došel až k oknu. Je mi jasné, stejně jako vám, co se teď stane. Zemřu a pokud ne, minimálně budu zhmožděn natolik, že každý další pohyb mi připomene onu skutečnost. Rádče. Znělo to tak pěkně, ale nebyl si jist, že by mohl být rádcem všemocné Hitelfíny. Přeji si spíše něco jiného. Podíval se jí do očí a věděl, že pokud bude žádat, bude to příliš. Dovedla byste mne bezpečně dopravit do vílího hvozdu ? Přesunem, konvojem, čímkoli.

nerozuměla tomu. Tolik se radoval když jsem se prvně zmínila o jeho laboratoři a teď ani náznak úsměvu.. Vlastně dokážu víc než to. Dokážu vás tam nejen dopravit ale i mám pár známých, kteří by vás dokázali ochránit. Nebo vám můžu nabídnout na nějaký čas bydlet zde. A dole ve sklepení vám zajistit laboratoř. Nebo vše dohromady. Pochopte, splnil jste svůj slib a já chci splnit ten svůj! Nebo byste raději aby vás přemlouvala má dcera? snaží se s úsměvem nicméně z jejího oblečení byl cítit právě Anemis

Pravdou bylo, že by laboratoř, o kterou dříve požádal, více než ocenil, ovšem to teď nebyl středobod zájmu. Potřeboval se někde ukrýt a pokud bylo to nejméně pravděpodobné místo. Vždy se sice říká, že právě pod svícnem je největší tma, ovšem kdyby zůstal v hradu, nebyl by v tom největším bezpečí. Rozumím vaší pohostinnosti a jsem za vaše nabídky opravdu rád, ale... mnohem spokojenější bych byl, kdybych přežil ještě nějakou dobu a mohl vykonat, co jsem ještě nestihl. Přeci jen... Mám ještě nějaké plány. Následně přešel k Hitelfíně poblíž. Nejsem si jist, co vše jí způsobil, zdali jí něco nedal či nějak neočaroval. Pokud to tak bylo, nedovedu zaručit její stoprocentní bezpečí, případně jiné problémy, které se mohou později objevit. Byl starostlivý ? Nebo to byl jen únik toku myšlenek ?

Přiběhla k nim do svého pokoje. Nečekala že by tu byla ještě ona... Pane? chtěla mu dát aspoň uzlíček buchet. Už neměla neupravené vlasy a špinavé oblečení. Už doopravdy vypadala jako princezna. Měla vlasy vysoko vyčesané a na krku se jí houpal modrý řetízek s barvě slzy. Její šaty už byli honosné jak se na princeznu sluší když ovšem viděla matku... matka... ano věděla že ona je její matka" Mami? Mohla bych prosím ještě mluvit s tímto pánem? nečekala že by souhlasila, ale představte si, ona odešla! Šla k němu s úsměvem a dala mu uzlíček buchet jsou tam nějaké buchty a je tam i plná čutora pití. Bude se vám hodit. pak si sundala i řetízek a dala mu ho nate. vezměte si ho. Je váš. Někde na trhu ho prodáte za dost peněz a budete mít i další dny co jíst.

Udiveně se podíval na to, jak se s umazané dívky stala velmi sofistiovaně vypadající princezna. Obdržený dárek přidržel uzavřený v dlani. Neměl v plán jej prodat a zavěsil jej na opasek vedle leukotomu, o který mírně zavadil a tak se pokojem rozeznělo příjemné cinknutí. Mohu vás ujistit, že žádný takový předmět neskončí na tržnici rozprodán. Převelice děkuji za trochu jídla a pití. Koutky se rozestoupily do úsměvu. Bledá kůže se napínala a jeho lícní kosti se ukázali v tom nejlepším světle, byl rád, na jednu stranu jistě byl. Ovšem... své potemnělé úmysly si nechal stranou.

Moc dobře věděla že vypadá mnohem jinak než jak jí poznal a tak jen pokrčila rameny jo já vím... Všechno to okolo... tohle bylo směšný... dělejte si s ním co jen chcete je váš. ač neví proč, ale z nějakého důvodu... líbilo se jí když se usmíval. slyšela jsem váš rozhovor s ní.. proč nepoužijete kouzlo proti stopování? Můžete pak mít nějkaou tu svou laboratoř.. ne, neptej se! co jste vůbec zač? říkám, neptej se!

Úsměv opadl a tentokrát nasadil vážnější výraz. Nemohl jí říct pravdu, že věděl, že bude jednoho dne cílem únosu, ovšem netušil, že k tomu dojde tak brzy. Víte... i kdybych jej použil jsem si zcela jist, že by mne i tak našel, jen by mi to prodloužilo čas o několik málo hodin, to je vše. Děkuji za vaši pohostinnost, princezno. Nechtěl o sobě příliš informací sdělovat. Tušil, že by jej nepochopila. Jeho malé záliby v tkáních. Obecně v lidském těle... neviděl je jako žijící bytosti, ovšem jako exempláře, jež je třeba zkoumat. Jsem ten, který se snaží v tomhle zatraceném místě najít svůj úděl, přijít na to, jak můžu žít. Jmenuji se Anemis... jsem... Opovaž se říct jediný slovo o chirurgii a lobotomii ! Rychle se snažil přijít na kloudnou věc. Býval jsem ranhojičem. Nyní... jsem nikým. Pravda.. kdysi se kolem tvého jména kolovaly zvěsti, ale stále jsi byl tím nejlepším z chirurgů.

zatvrdilo se jí jakmile řekl slovo "princezno" Ona není žádná princezna! Je jen.. Co vůbec je? Dívka co se narodila bohatým lidem? Nejsem princezna. Princezna si musí své místo zasloužit. Já se jen narodila vysoce postaveným lidem. Nic víc. Činí mě to něčím zvláštním? Jsem někdo jiný? Kdybych neměla na hlavě drahokam a na sobě překrásné šaty a prošla se po Safroeonu tak by mi nikdo neříkal "vaše jasnosti" Nepoznali by mě. Koukne na něj a dá hlavu ke straně a chytne ho za ruce tak, že jeho dlaň schová ve svých Nechci otevírat staré rány. Řeknu jen... Moc mě těší Anemisi. Já jsem Khaella, ale to vy jistě už dávno víte. pak ho pustí a ukloní se budete tu vždy vítán. Snad budete mít štěstí jako já a taky přijde někdo chladný a zachrání vás

Naprosto vám rozumím a chápu vaše přesvědčení, lidé s vámi zachází kvůli jistým věcem v rukavičkám, ale kdybyste vyšla ven oděná stejně jako já, najednou byste byla běžným občanem Safroeonu. Pousměje se naposledy a jednou rukou ji k sobě ještě nakonec přitáhne a obejme s citem. Hodně štěstí... Khaello. A věř mi, že ho budeš potřebovat jehňátko.. Děkuji vám, buďte prosím opatrná. Já již zachránit nepotřebuji, jsem již dávno ztracen.