*Chtěla promluvit na toho člověka, který podle všeho nechápal, že i někteří elfové bojují, jenže než stihla cokoliv odseknout, ozval se sotva slyšitelný hlas a ona viděl jen slabý stín. Přišlo jí, že i najednou byla větší zima než doposud. Cítila jak rostliny bojí, jakoby chtěly utéct, ale nemůžou. I les se bál a to bylo co říct. Po těle jí naskočila husí kůže a ona na sucho polkla. Byla potichu a promluvila až když bylo po všem a ona zase cítila tu normální venkovní teplotu.* Ne všichni elfové se boje bojí a ne všichni elfové nejsou rádci a kdo ví co ještě zastupujeme. Někteří elfové umí využít své tělo a svou chytrost pro něco nebezpečného. Ale nejsem bojovník jsem jen pouhý zabiják, který se plíží v noci a dělá svoji práci. *Její uši se malinko pohnuly, jako u zvířat když něco uslyší, jenže ona už neslyšela nic. proto své dýky schovala za opasek a zkontrolovala zda má všechno. Zamračila se na něj a ty slova mu odsekla. Neměla ráda, tyhle slova o elfech, byla lepší než on a to ve všem, takže jí to přišlo, jakoby si o ní myslel, že je spodina spodiny a to ona nebyla. Nakonec se otočí na podpatku a rozeběhne se do vnitra lesa, aby našla cestu ven*