Trpasličí les - event 02

*tento les není ani menší a ani hustější než kdejaký les v cele zemi. Těžko říct proč si trpaslíci vzali tento les. Možná proto že.. co to slyším? Kroky? Někdo jde? Můžeme vidět že jeden trpaslík nic netušící seká sekerou strom. Nikdo neví proč sem dnes jde. Možná je to Hitelfíny nápad aby se zastupci ras sešli právě zde*

Dlouhé procházky po krajinách bylo to, co jí ukazovalo, jak byla dříve její mysl zatemněná. Nevnímala vypálené kraje a proto se vydala pravděpodobně dnes k opovrhovaným trpaslíkům. Byly skutečně všechny ty řeči, jež se o nich navyprávěli pravda ? Temná kápě zahalovala její tělo od hlavy až k patě. Budila takto dojem stařenky, která se s hrbem na zádech trmácela přes les, který šuměl a dýchal do temnoty zapomenutých krajů. Povšimla si trpaslíčka, který sekal do mohutného stromu. Popravdě se divila síle nápřahu, kterou dovedli bez magie jen pomocí svých paží a svalů. Byla od něj stále poměrně daleko a tak se pouze blížila k robustnímu tvoru. Ovšem to nebylo to jediné, na co se její potemnělé oko zaměřilo. Další. Obří kladivo, které vypadalo, že by mohlo napáchat slušné škody byl zázrak, že vůbec unesl. Někdo přivolejte jednotky ? Alchenora ? Vypadá to tu na nějakou sebranku. V okamžiku se s lehkostí vyšvihla do koruny stromu, která jen v tichosti zašuměla. Proskočila přes pár větví a usedla pár stop od nich, ale o hodné místo výše pro kvalitní rozhled.

//Jednu chvilku tu a pak zase ne. Vypadá to asi na, že zelená dáma je přítomna.// Postaví se a kladivo si hodí na záda.AŤ JSI KDO JSI, ZJEV SE. TOHLE JE JEN MÍROVÁ SEŠLOST, TAK SE NEPLIŽ JAKO VRAH Zařve. Jeho tělo je připravené na cokoli. Kdyby na to došlo a jemu šlo o holý život, nevadí mu to. Ale pokud to ohrozí jeho lid, je připravený přinést jakoukoli oběť

*Někdy když máte takový nepříjemný pocit tak ho musíte následovat jenom proto, aby se zjistilo co za tím stojí. A právě jeden takový nepříjemný pocit měla právě teď Ineyt. Zrovna sbírala na začátku lesa pár bylinek, aby z nich mohla udělat jed, ale i pár použít na uzdravení. Měla na sobě, většinou, to co vždycky jenže ještě jemně zelený plášt s kaucí, který jí chránil před větrem a poledním sluncem. Byla na mýtině dlouho, když pocítila to nepříjemné svrbění na zátylku, které jí říkalo, že přichází něco divného. Automaticky jakoby ji nohy sami vedli hluboko do lesa. Poznávala to místo, dostávala se pomalu až na trpasličí území, proto po cestě nechala spadnout kápi z hlavy. Vyšla zpoza jednoho stromu, když si všimla známého trpaslíka. Netušila na koho to mluví, možná na ni, ale o tom těžce pochybovala a tak svýma špičatýma elfíma ušima lehce pohla zda neslyší něco víc, co by jí napovědělo, zda je tu někdo s nima. Na Dura však nepromluví, jen se o pře o strom, protože podle šeho tady její cesta končí. *

//Alchenore, něco se mi tady nezdá, možná budu potřebovat pomoci. Přijď, ale ať tě nikdo nevidí.//
Stojí tam dál, kouká se do korun, okolo sebe kam jen dohlédne. Tohle se mu vážně nezdá. Kladivo třímá v jedné ruce, druhou, která je svěšená u těla nepohybuje. Otáčí hlavou zase a znova. Ale po bábě ani vidu ani slechu. Sedne si zase na kámen, uklidní se a nadechne.

Nazdar ty zmrde.Koukne se na hromadu kostí, která se promenáduje přímo mezi stromy. Schovávat se, je zbytečné. Už o něm dávno ví. Jeho prsty aktivují spínač na kladivu, které se během pár vteřin žhaví do ruda. Je po kolena v suché trávě. Stromy okolo jsou většinou zdravé, ale jsou tu i takové,které jsou napadeny houbami. Smola a souše. Jako trpaslík musíte dost vědět i o materiálech, se kterými pracujete. Dřevo se používá na roztopení výhně. On sám si vybírá právě to zasmolené a suché, které slibuje prudký nárůst teploty a smola bude hořet dost dlouho na to, aby se výheň rozžhavila. Tohle mu může pomoci. Je na samém okraji teritoria, jednotky daleko a on je tady sám. A má proti sobě minimálně jednu bestii a něco, o čem netuší, co to je. // Alchenore.. kurva kde jsi ?//

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ, KTERÉ JE TŘEBA RESPEKTOVAT!

I. Smysl eventů je uspořádání společenské události, do které se zapojí více hráčů. Účelem je tak organizovaná komunikace, která bude probíhat na základě následujících pokynů:

Každý hráč má své pořadí včetně vypravěče. Proto posty nelze psát bezhlavě, kdy se naskytne možnost, ale tehdy, kdy máte. Pořadí je určeno posty, které byli sepsány od začátku. Čili začíná Vypravěčem, přechází na Dura, Raine/Dianu až k Ineyt. Toto pořadí je třeba dodržovat, jinak se hra hrát nedá a ztrácí se v ní veškerá přehlednost. Pořadí je zde od toho, aby si zahráli všichni a nikdo nebyl vytěsněn. Proto pokračujte v následujícím pořadí:

Vypravěč určí momentální situaci, na kterou budou hráči reagovat postupně. Tedy Dur, poté Raine/Diana a Ineyt. Pokud přijde jakýkoli další hráč, řadí se na konec.

Děkuji za pochopení, zkuste to prosím respektovat.
Vic

Strom pod ní pomalu praská a ona tuší, že je na čase zvednout prdel, pokud ji nechce mít brzy v jednom ohni. Požár se začínal šířit poměrně rychle, sžíral les, jako ji sžíraly vlastní myšlenky. Jestli zde někdo něco neudělá, brzy se můžeme všichni místo ve stínu stromoví procházet po hordách popelu. I když kyslík je přirozeným živitelem ohně, mohla udělat jen jedinou věc. Narovnala se a shodila kápi. Křídla se jako mocné perutě Safroeonských orlů roztáhla do plného rozpětí, vznesla se. Skutečně letěla. Jednotlivé pohyby prořezávali vítr, který se zahaloval do dýmu. Renge ! Nemusela kříčet, ale pro větší dojem situace a možná kapku pozornosti zakřičela. Poryv větru se zasekal do lesa. Pár stromů opustilo své kořeniště a několik metrů popoletělo. Oheň se však klidnil a žhavé uhlíky odnášel vítr.

*Přišlo jí, jakoby se ten pocit prostě spletl, nebylo tu nic, kromě jí, trpaslíka a kdo ví čeho. Jenže z toho jí dostal až vzdálený křik za ní. Přesně věděla jaké příšeře patří a neměla z toho moc dobrý pocit. Pokud on vylezl ze svých jeskyň něco se opravdu musí dít. Slyšela jeho tělo, kosti, jak o sebe třou, větvičky jež pod jeho váhou praskají. Přibližoval se k ní. Ještě nevěděl, že je blízko, přece jenom byla opřená o strom a díky oblečení i ve tmě trochu zanikala. Zpomalila dýchání a tiše přesunula ruku k jedné z dýk. Četla o této bestii a protože se často toulala u lesů znala o něm skoro všechno, jenže teď si nemohla vybavit nic než, že má zůstat v klidu a neupozorňovat na sebe což u trpaslíka nebylo jednání asi správné. Když však strom o který se opírala začínal praskat, díky teplu a jí přišlo, jakoby celé tělo hořelo, chtěla utéct. Jenže to horko jí to nedovolovalo. Jenom schovala tvář do hábitu, aby spon trochu filtrovala vzduch a modlila se ke Hietflině, aby se jí nic nestalo.. Viděla jak se po ní sápe jazyk z plamene a mohl být od ní jen pár metrů když zmizel. Lesem se ozval hlas a všechen plamen byl pryč. Zvedla hlavu ke korunám stromů, aby si prohlédla onu osobu.*

Na širém nebi byla nápadná jako černý králík na sněhové pláni, který se uhání dunami schovat před svými lovci, či mordami slintajících vlků, pařáty hladových orlů. A nakonec ? Stejně je dostižen a roztrhán na kusy. Sníh se barví krví, stejně jako její pera. Lákalo ji ale zůstat a pozorovat onen bezbožný ryk. Když se přidali ostatní bojovníci trpasličí rasy, bylo nadmíru jasné, že takováto podívaná bude vzrušující. Obestavěli se po výšinách skalisek a to přesně okolo slepého tvora. Neměla tedy kam uniknout, jelikož pustina byla přesně tak prázdná jako ta, po které se králík vydal na úprk. Ostatně by si jí nemuseli všimnout, když byli zaměstnáni tím pytlíčkem kostí, který se jako dítě motalo mezi stromy. Zář v očích pohasínala a ona musela vymyslet strategii, díky které by bestii dostala alespoň k zemi, napadlo ji použít svazovací kouzlo, ale proč se nekochat pohledem snahy těch, kteří se budou tak úporně snažit bestii skolit ? Tak se předveďte škrti.... Pronesla v hlavě pro sebe. Nikdy si o nich nemyslela nic zvláštního, ale až poprvé zřela jejich vůdce, vypadal kapku větší, než průměrný trpaslík, ale beztak si jen ujíždí na vysokých podpatcích, stále byl však vzrůstem poměrně malý. Čas se ale krátil a bytost panikařila čím dál více, proto neviděla důvod váhat a dříve, nežli stihlo k něčemu dojít, letěla ještě mnohem výš, než bylo snad i zdrávo. Musela nabrat pořádnou rychlost a to skutečně pořádnou, aby udělila co největší poškození. Vyletěla až k oblakům, nutkání si je pohladit ale nebylo momentální starostí, pozorovala vše z úchvatných výšin, pravděpodobně proto neviděla všechno to dění, ale momentálně si připadala přesně jako ten okřídlený dravec, co se chystá zaútočit v pravý čas na svou kostnatou kořist. Čekajíc jen pozorovala, jak zareagují zakrslíci.

*Její tělo bylo v jednom ohni, musela uhybat každému kroku a pohybu te obludy. Presto se sem rozhodla zaútočit. Zrovna stala za stromem, aby nabrala dech. Nebyla zvykla na takové běhání a popravdě ji zacalo stipat v boku, presto vice stiskla své dvě dýky. Najednou se vedle ni jeden z jehličnatých stromu spadl a chvilku na to se objevila příšera, snaží se byt potichu, ale když se na ni otočí dojde ji, ze je slepá. Oči byly bez známek nějaké jiskry, čočky se nehybali a šedý zákal tomu napovídal. Ineyt přestala i dýchat, jenom, aby nedala znát kde stoji. Cítila její mrtvolny dech a smradlavou srst. Zvíře se otočí a běží jiným směrem. Elfka si oddychne, prace ted byla na tenkém lanu se svou smrti. Otočí hlavu směrem, kde se seskupují trpaslici. Sama se k nim vsak nepripojila, byla odhodlaná tu příšeru zničit sama.*

Vyjde pomalu a opatrně z mlhy. Tohle místo zná. Je to hranice mezi zemí elfů a trpaslíků. Vidí ono děsivé spáleniště, vyvrácené stromy a po zuby ozbrojené trpaslíky. Dur který se opírá o své kladivo si jej nevšímá. Má mnohem větší a ošklivější starosti. Co dělá Kostratalec tady v lese? A proč se tak moc motá? Dobrý večer příteli. Vypadáš dosti rozrušeně a nabroušeně. Co to tady dělá ? Spojí s trpaslíkem pohled. Poslouchá jeho vyprávění, které se zde mělo udát. Ale místo toho přišla tahle slepá věc.Tel-kata nur.vedle něj vyběhne jeho přítel.

Bestie stanula na zemi bez pohybu, tohle se nepodobalo tvoru bojujícímu na život a na smrt. Neměla čas kontrolovat stvůru, leč slepě se na ni však Kostratalec zadíval. A pak to dunění. Nejen, že ti, co byli na zemi se museli pořádně třást, ale ten hluk, který doprovázel jako symfonie celou scenérii. Prchající bestie, bestie, které by nikdy před nikým a ničím neuprchly. Zacítila velmi temnou entitu a to přímo u vůdce trpaslíků, pokud jím tedy byl. Nebylo času nazbyt, proč musel zrovna teď fungovat její ochranářský pud ? Běžně by je všechny nechala rozdupané pod dusotem končetin všech panikařících monster. Ale nemohla. Možnost letět se podívat na zdroj všeho toho povyku připadala také v úvahu, ale momentální starostí bylo upozornit ostatní, že bytosti nepřišli útočit, hledají únik. Střemhlav se tedy vrhla a netrvalo ani pár vteřin, kdy začala mácháním křídel do protivětru brzdit a mírnit sílu dopadu. Přistála tak s mírným zvířením prachu přímo vedle dvou mužů. Onoho nažhaveného trpaslíka a jakéhosi kouzelníka ? Pocuchané vlasy vítr rozčesal, z perutí odpadlo jedno pírko, jeho konec rudý jako ta krev se dotkl země, na které již zůstal ležet. Tebe jsem tu ještě neviděla hochu. Stojíc vedle svalnatého kopečku mu s nakloněním a stálým pozorováním povyku razantně sdělila. Jestli ze svých druhů nechceš mít tekutou sračku, raději je stáhni. Neutíkali by bez důvodu. Pohled stanul na tvorovi, jež vypadal velmi odevzdaně. Že by tušil, že brzy zemře ? Že by tušil, že pro něj není záchrany a proto vzdal své naděje ? Usmála se. Věděla zcela jistě,že tento tvor zahyne, osud mu byl předurčen. V pouhém mžiku mrknutí oka přeletěla k oné elfce. Elfy v lásce nikterak zvlášť neměla, ale nebylo času nazbyt. Vypadni ! Dělej ! Křičela na ni, ačkoli mladá žena vypadala nanejvýš sebevědomě a důvěřivě ve své schopnosti. Do lesa, hlouběji. I sama elfka musela tušit, že takhle příroda nereaguje. Ke všemu přemýšlení letěla proti směru úprku tvorstev, aby zjistila zdroj povyku.

*Lehce nakrčila nos, tohle se jí nelíbilo. Ne, že netušila, co se děje, ale povědomě cítila, že tohle dobré nebude pro nikoho. Když se lesem ozvalo mrtvolné ticho, zbystřila. Květiny, ke kterým měla blíž než k jakémukoliv tvoru jí varovaly. Měla by utíkat dřív než bude pozdě. Zrovna se otočila na patě. Noha se propadla přes kůru stromu do stopy té bestie, která pomalu prohrávala svůj boj. Její modré oči se zasekli na dvou nově příchozích. Ženy s křídly si všimla už na nebi a na chvilku s ní nemohla spustit oči, což jí k tomu přimělo byl další host. Neznala jej a o to víc se chtěla stáhnout, kdyby kolem ní neproběhl hlouček příšer. To ticho, které se předtím rozhostilo bylo tak nesnesitelné, že ona sama chtěla zmizet. Sledovala utíkající hlouček než svůj zrak přesunula k místu odkud vyběhli. Čekala, co bude následovat dál.* Co tam je? Čeho se tak bojí *Zeptala se, když se vedle ní objevila a pobízela jí k útěku. Tušila, že na její otázky nebude mít nikdo zatím odpovědi. I když jí chtěla poslechnout udělala nanejvýš pár kroků. Přece jenom není zbabělec, aby utíkala.*