Event 15.9. 2018

musela se usmát když řekl že ví že to není dobré Musím uznat že je to příšerné... ale nechtěla jsem to říkat otře si vlhká ústa a zadívá se na něj.. Kouká do očí a a na obličej Myslím že jsem vás už někde viděla. Ale už je to dlouho.. Nejste někdo kdo pracoval u pana krále? položí hrneček a jde si udělat pár kroků kde se protáhne a podívá se po lese je to tu krásné, ale asi bych měla jít bere si do rukou své šaty a prochází kolem něj děkuji za vaši pohostinnost pane. Bylo mi potěšením tu s Vámi být uklání se tomu muži skoro až k zemi. 'jak jdeš nízko, prokazuješ jak moc jsi mu zavázána' vzpomene si na princova slova a pousměje se. Na skoro zemi mu líbne botu a pak ještě chviličku zůstane v kleče a pak až vstává, ovšem stále s hlavou skloněnou

Děvče. Nedělej to. Pokud tě to někdo kdysi učil, tady na to zapomeň jak jsem ti řekl, tady nejsi ve zlaté síni. Zvedni hlavu. Neponižuj se přede mnou. Tady jsou si všichni rovni, nejnuznější chudák i samotný král. Ano, viděla jsi mě, ale je to dávno, vážně dávno. A nejspíše o tom ani nevíš. Koukne se do jejích očí, lektvar měl mít hned dva účinky. Jeden je, že si vzpomene na vše, co se stalo. Měl ale malou pojistku,pro případ, že by kouzlo bylo moc silné. Měla si pamatovat, jen moment, kdy padla do bezvědomí. Nic víc. Bolelo ho to. Bolelo ho, když viděl vlastní sestru, jak je jen loutkou, chybí jí jen špagátky. Jak je to dlouho, co princ zmizel ?

*hledí na něj jako na někoho kdo asi ví o čem mluví* ovšem když neprokazu uctu k tomu kdo se o mě postaral jak pak se mu odvdecim za něco co pro mě udělal? Jak pak ukážu že jsem tomu někomu zavázána ? *Dá hlavu na stranu a zamýšlí se* princ zmizel .. je to snad 10 let? Co si pamatuji tak byl úžasný. Milovala jsem prince. Byl kouzelný co si pamatuji.. jen prostě.. když zmizel.. cítila jsem se.. prázdné. A Vám chybí Vás vládce?"

Nemám vládce Khaello. Od doby, co jsem odešel z místa svého druhého narození, jsem sám sobě pánem. Navíc. Království mi dluží. Hodně. Jeho oči potemní, hlas je hlubší a hrubší než předtím. Pak si ale uvědomí, co se s ním děje a zase polkne tu hořkou nenávist. Tahle si jej sestřička nepamatuje. Ona si jej vůbec nepamatuje. Sestřička zná prince, krásného, oslňujícího a laskavého Mezi běžným lidem se řekne pouhé děkuji. Bez úklon, bez noblesy. Ale úsměv potěší.Usměje se na ní. Byl to příjemný čas má milá. Ale ještě než odejdeš, ještě tě požádám o jednu věc. Slib mi, že jí splníš..

A kdo říká že vy jste obyčejný člověk? Zachránil jste šlechtičnu to z vás činí chrabrého ochránce *zaculi se a začervená, když ji poprosí aby mu něco slíbila..* a co by to mělo být? Pokud to bude v mých silách splnim *dá si ruce do složitého účesu a vyndavá spony aby jí vlasy spadli na záda v rovných pramenech připomínající bílý vodopád. Věděla že všechno co kdy bude tak už nebude stejně. Už bude hledět na svět trochu jinak*

Musíš mi to slíbit, záleží na tom jak můj, tak tvůj život. Rozumíš ? Proč se červenáš ? Copak tě rozhodilo? Prsty jí pomalu pohladí po tváři. Tak dlouho se jí nedotkl její hebké tváře. Byla ještě hebčí než si pamatuje. Na to, že si jej nepamatovala tak byla až překvapivě klidná. Možná, možná kdesi vzadu její hlavě je pořád ta princezna, se kterou si hrál a učil jí. Ubohá maličká. Sestřičko. To chtěl říct, ale neřekl, nesebral svou odvahu, aby vypustil ta slova z úst. Jak směšné. Neváhá se postavit králi,jeho gardě ani samotné Hitelfíně. Ale před ní se mu třese. Před malou dívkou, kterou by byl schopný roztrhat. Jeho vrány by neměli problém jí zabít mrknutím jeho oka, ale sakra. Nemůže ublížit své rodině, své malinkaté sestřičce, které slíbil do konce života věrnost. Proč dokáže být ke každému chladný, s každým si hraje a s ní ? S ní to nejde

*odstrčí se od něj jak je nahnevana že si o ni myslí jak je slabá! Ona není slabá! Je jen... Stydlivá!* Tak co ti mám slíbit? Zlato kolik uneses? Přízeň bohyně? Nebo co by to mělo být? *Z té jemné dívky se najednou stalo divoké malé děvče ve velkém světě. Měla strach ale kdo by neměl.. proč už tu není ONA? Modlila se k ní aby jí pomohla tak proč tu není? Proč když ji potřebují tak tu není? Pořád jsem slyšela 'holcicko tohle a holčičko tamto' ale jakmile jsem v průšvihu tak nic..*

Nemyslel jsem to zle ses..děvče. Uklidni se. Nic z toho, co jsi řekla nechci. Chci jen jedno. Spi a zapomeň.Zaklínadlem jí pošle do hlubokých mdlob. V hlavě si nadává jak to jen mohl dopustit. Chytá jí do náruče jak padá a přesto si to neodpustí. Neboj se sestřičko. Bráška tě ochrání. Zavře jí oči a uloží na postel. Nedovolí si jí svléknout. Ani by neměl. Místo toho jeho rty šeptají slova, která přivolají ze stínů vlka. Dojdi pro Anemise. Ihned.

Po nějaké době se přišel podívat na místo, kam byl zván, to, co tu ovšem objevil nebylo nic jiného, nežli ta, kterou viděl ve vizi. Takže ty máš být ta... Khaella ? Nemohl ji ovšem vyděsit tím, že by okamžitě přednesl její jméno. Jen si k ní přiklekl, když ležela na... ani vlastně nevěděl, jestli se jí na těch kůžích leží pohodlně. Jen tedy přešel ke své původní práci a začal hledat mága, kterého nazvala Hitelfína princem Calebem, ten však nikde nebyl, stále se tedy nepřestával rozhlížet.

snažila se ze svého dlouhého spánku probrat již několikrát.. ale, pokaždé to nešlo. Až teď! Konečně se jí podařilo otevřít oči. Cítila se slabá, ale možná to bylo proto že už si ani nepamatovala kdy naposledy jedla. Bylo to snad ještě na hradě? Ach kéž by tu byla ONA. Byla to nejbližší matce a teď jí chyběla.. Pokoušela se opatrně vstát aby až zase přijde ten šílenec aby jí opět neposlal do spánku. Ovšem když uviděla někoho jiného... Halo? Mohl byste mi prosím sehnat vodu? ano byla dehydrovaná a vyhladovělá. Byla bílá jako sníh a slabá že by si nedokázala utrhnout ani květinku. Hlas měla slabý a spíš tichý

Bože.. unese si nevlastní sestru a ani vodu s jídlem jí nedává... Starat se o své vězně je svým způsobem také část mučivého věznění ! Ah.... měl bych ho naučit správným zásadám. Zpoza pasu vytáhl čutoru, musel si dát pozor, aby ji nedal tu s železitou krví, kterou nabral od poslední oběti, jež svůj poslední jekot nechal rozeznít Anemovým sklepem. Naštěstí si nespletl barvu tekutiny a tak dívce podal vodu. Tušil jsem, že je krutý, ale že by se o svou sestru ani nepostaral... Nadhodil. Dovedl to pochopit, ovšem musel nějakým způsobem navázat konverzaci.

lačně a vděčně přijme čutoru s vodou a napije se. Jen opatrně tak jak jí to učili na dvoře, nemůže dát najevo že je žíznivá a hladová.. Pak mu čutoru podá Děkuji pronese vděčně a otře si ústa od vody zmáčená. Přišel jste mě zachránit? ovšem pak jí to dojde sestra? Nejsem jeho sestra. On... on mě pomohl před tou stvůrou.. bylo to tak? A nebylo to jinak? Nic si nepamatuju! To bude tím hladem. Vezmete mě domů?

Děvče... kdyby jsi jen věděla, kdyby jsi tušila, co vše se děje za tvýma očima. Čutoru jí opět podá a v batožině najde poslední kousek chleba, musela tu být velmi dlouho a nevěřil, že by jí stačila jen trocha. Mohl by ji zasytit a též uhasit její žízeň byť jen jedním douškem krve, ale nebyl si jist zda i ona je takto zvrhlá či zvyklá. Vynechejte slušností. Musíte být vyhladovělá a dehydratovaná. Oba vlivy měly na lidskou psychiku a fyzickou aktivitu neuvěřitelný dopad. Po podání živiny do jejich jemných roztřesených rukou si vzpomněl na kůži Hitelfíny, její vlasy, kterých se chtěl dotknout. Nyní tušil, že musí být zcela podobné svou strukturou a když se jeho prsty dotkly hřbetu její ruky, ze vši slušností si jen užíval tu nádheru. Vypadal ovšem zcela přirozeně a prst sejmul také rychle, aby nebyl příliš nápadný. Ona mne pro vás poslala. Řekla, že vás unesl váš nevlastní bratr, který se má touhu se Hitelfíně mstít. Přišel jsem vás vysvobodit... copak by se pán, který vás nejprve zachrání zachoval tak, že by vás nechal dojít až do takovýchto stavů ? Zachránce by vás doprovodil do vašeho domova, není liž pravda ? Nevěděl, zda se princ brzy neukáže a proto musel jednat rychleji, než by běžně jednal. Cílem bylo ji dovést v bezpečí domů. Tedy alespoň dle úkolu od Hitelfíny.

Když mohla vynechat slušnost okamžitě se zakousla do toho chleba a vypila mu tu vodu. Cítila se lépe, to musela uznat. Bylo jí jedno kdo je ten člověk, bylo jí i jedno to jak je bílý. Jindy by se ho možná i bála, ale teď? Bylo to to nejbezpečnější co mohla teď mít. Aniž by přemýšlela okamžitě vstala a silně ho objala. A držela Děkuji. Ach ano děkuji. Při mocné Hitelfíně děkuji! Slibuji, slibuji že Vám dám cokoliv jen mě odsud dostaňte prosím. Dřív než se vrátí.. nevnímala jeho chladnou kůži možná mu byla jen zima. Je jí to jedno, co jí ale jedno nebylo byla věta, kterou řekl nevlastní bratr? on je můj bratr? řekne tiše a snad se strachem

Koukal jak pije a sytí se, na okamžik se pousmál. Je vždy zajímavé vidět, jak je osoba vděčná i byť jen za kousek dobré obyčejné stravy. Jak se doušek vody mění v tu nejvzácnější jinak obyčejnou tekutinu. V moment kochání se její nevinností a touhou po přežití mu padla kolem krku. Jediným štěstím bylo to, že neviděla, jak jeho nezdravě vypadající kůže mírně pod očima rudne. Nezažil dotyk... teplo lidské kůže jinde, než když se prohraboval vnitřními dutinami a vytahoval ještě horká játra. U....u..uhm... Netušil, co by měl říct, snad ani nevěděl, co by měl udělat, jen se otřepal a ruce bázlivě natahoval k podobnému stisku, kterým ji objímal on. Ruce se mu snad poprvé za život třásly a netušil, zda-li je dotyk příjemný či nikoliv. M...měli bychom jít. S..smím vás ještě o něco poprosit ? Snažil se myslet racionálně a proto se podíval svým zářivým pohledem do těch jejich klidných nebeských očích.

držela ho pevně a pak ho pohladila po zádech. Nevěděla jak jinak by mu mohla nyní projevit svou vděčnost. slibuji, že zařídím u Hitelfíny vše co jen si budete přát.. Pak ho pustila a začervenala se. Své rozcuchané bílé vlasy, které nyní vůbec nevypadali jako normálně, kdy se měla uhlazené a učesané, si dala za ucho. Až pozdě si uvědomila jak musí vypadat před tím mužem omlouvám se můj pane za svůj vzhled. A za to, že jsem vás objala spojí ruce před sebe a skloní hlavu Prosím, žádejte o cokoliv. A považujte to již za splněné

Troufale jí přejel rukou po vlasech a upravil jejich rozcuchanou podobu. Pousmál se v koutku svých světlých rtů. Lícní kosti vystupovali z obličeje na světle a pronesl svou prosbu. Vyslovte jednoduchá slova... Descento Elagvane de Calebo.. Nic víc si pro vaše bezpečí nepřeji a ani ona. Doufal, že pronese ona slova. Tak by si zajistila své bezpečí a on tak i své částečné. Koukal jen do jejích očí. A neomlouvejte se za svůj vzhled. Naprosto to chápu. Dovedete běžet ? Či alespoň chodit ?

když jí přejel po vlasech začervenala se ještě víc. A když pronesl svou žádost.. Moc dobře věděla co je to za kouzlo. Chtěla ho i použít, ale copak to šlo? Vždyť ani nevěděla jak se jmenuje! takže tak se jmenuje? Caleb? koukne na něj a pak rozšíří oči jako princ Caleb? Tohle bude ještě divadlo.. Stiskla mu ruku a nadechla se. Zavřela oči a snažila se ho vybavit si Descento Elagvane de Calebo! její hlas se změnil v hluboký a kolem ní se objevila světle zelená záře, která nad její hlavou byla už neustále. Opět se usměje a pustí ho Omlouvám se, ale potřebuji někoho silného vedle sebe abych to mohla říct dokážu běhat? nevím, nikdy jsem neběhala. Nepotřebovala jsem to.

Byla mu stále zima? Proč měl stále tak chladnou kůži?  A nechtěl mě unést někam do nějaké jiné skrýše kde by mě nechal hladovět? Ne, na takové věci není čas přemýšlet. Nikdy by nevěřila že se jí tak moc bude chtít jít domů.. Když si jí vzal do náruče a začal sám utíkat, schovala si hlavu do jeho hrudi aby jí vítr nešlehal do obličeje. Vlastně si nevšimla kdy se počasí změnilo? Kdy z deštivého se stal slunečný den? Může za to Hitelfína? Jistě.. kdo jiný. Když s ní utíkal měla čas přemýšlet. Když je tedy ten muž.. Caleb její bratr.. znamená to že ona... je dcera krále? Koukla na něj a objala ho kolem krku a zašeptala mu do ucha aby jí vůbec slyšel Berete mě domů pane? až po této větě se zase stáhla do klubíčka na jeho hrudi neznala ani jeho jméno. Musela se mu nějak odvděčit. Musela mu ukázat svou vděčnost a loajalitu... co budete žádat od Hitelfíny? Moc? Bohatství? to přeci lidé chtějí ne? Nebo snad... nebo snad nesmrtelnost?