První návštěvník

Snad téměř za ruku jej vedla na svou postel, která byla vtesaná s vysokým klenutím nad sebou do zdi kamene, přestože se však jednalo o kámen, bylo dole příjemné teplo. Priviar si skutečně dovedl vyhrát s rozvodem tepla. Jsme zde, spát můžete tady.

Rozhlíží se po místnosti a pozoruje všechny ty stáležhnoucí svíčky. Na chvíli se zasní a zavzpomíná. Někde si něco najdu, i zem je pohodlná. Když se tak najednou dívá po všech hloupostech a klopýtá kroky po pokoji, narazí do něj, kdy se její pozadí velmi "omylem" otře o tu mocnou bouli. Zaškobrtne si o vlastní nohy a upadne na podlahu. O..omlouvám se za svou netaktnost. Řekne velmi nervózně a poupraví si vlnité snad kouřové vlasy, neodváží se mu po tomto snad ani podívat do očí.

Snad i z radostí se o ni otřela, ale nemohla na sobě dát nic znát a místo toho, aby se o něj zapřela a pomocí jeho rukou vstala s jeho podporou, zůstala klečet a těžce oddechovala, snažila se všechno držet na uzdě. Sebe. Koukala mu bázlivě do očí s pootevřenými ústy, sama ale věděla, že další kroky dělat nesmí. Postavila se na své nohy po několika desítkách vteřin ticha a pouhého klečení pod ním. U-um, omlouvám se, toto bylo krajně nevhodné, měla.. měla bych jít. Omlouvám se. Otočila se ke schodům a pak na něj, kousla se do rtu a otřepala, byla rozhodnutá se jako člověk nenechat zmítat svými pudy.

Asi by jej měla nechat jít, nevypadalo to na dobrý nápad. Omluv netřeba, je milé tu mít nějakého návštěvníka. Obvykle sem totiž nikdo nezavítá a tak je tu člověk odsouzen k věčné samotě. Jestli chcete odejít nemohu vám to míti za zlé. Již samotná lichotka o skvělém hostiteli ji mírně potěšila, jelikož dovedla znalosti etiky uplatnit plně v praxi. Jaký kompliment máte na mysli ? Dotázala se, jen aby mluvil o chvilku déle a ona s někým mohla vést konverzaci.

Hřejivý pocit na tvářích se jí pomalu rozléval do celého těla, najednou si připadala jako opařená a přitom zmrazená. Chtěla by říct asi i totéž, kdy přeci jen narazí na někoho tak podobného ? Nenechávala se nadále zmítat těmito pocity a otřásla hlavou s odkašláním odvětila podle pravidel etiky. Děkuji, i mně je s vámi příjemně. Asi mohla říct, že je kvůli němu vlhká, ale... nechtěla být přehnaně dotěrná, sdílná a nebo jen cokoli podobného.

Usměje se a zkříží nožky, mírně se ukloní, až se jí poprsí vyhrne ze staženého korzetu, překryje ho dlaní, jenže to příliš nestačí a tak doufá, že má nějaké problémy se zrakem. Zde na této posteli, prosím. Chtěla, aby na ní ležel. Mohla by pak předstírat, že jí je k večeru zima a pod kůží, kterou by měl přes sebe přetaženou by jí bylo tepleji, hned vedle něj... nahého... kdyby na něm seděla... nebo on nad ní. Zatřásla tak hlavou, aby jen myšlenky zmizeli.

Zrudne a následně se pousměje. Bude mi ctí. Zachovává slušnost, neustále a pořád, ačkoli její myšlenky jsou černější, než černé. Nebolí, říká se, že rychlé pohyby pomáhají změnit myšlenky rychleji. Začne tedy odvazovat korzet, šaty se povolují a ona dosti silně uvažuje o jejich svlečení. Nechá si však na sobě kratší látku, jež příjemně zakrývá její nahé tělo, jen světlo, které míří ze svíček zpod látky odhaluje tvar jejího těla.

Pokývne a usadí se na postel vedle něj. Myšlenky jsou poněkud zmatené. Pousmála se a začala uléhat na kraj postele, aby pro vší případ byla ona ta, která se probudí ráno na zemi. Co se honí hlavou vám ?

Sama zrudla a bůhví proč, když jí zmáčkl pozadí, zatlačila jim proti jeho rozkroku, kde narazila na podezřele tvrdou věc.. N-neomlouvejte se, naprosto vás chápu, mám to taktéž. Otočila se obličejem přímo na něj, chtěla dělat tolik věcí a zároveň nic.. neměla by, ale to ji lákalo ještě více.

Při pohledu do jeho očí vzala jeho ruku, která jí předtím zmáčkla něžně pozadí a přesunula ji zpět na ono místo. Líbilo se jí to a bylo to zajímavé... jeho ruku zmáčkla tentokrát tak, aby jí ho pevně svíral, div nedrtil. Nepřemýšlej... Proběhlo jí v hlavě a kousla se do rtu, když celá rudá koukala do jeho očí.

Mírně zakňučí, nebo jen spokojeně oddechne ? Těžko říct, v ten moment tomu nevěnovala extrémní pozornost, přisunula se k němu a kolenem ho začala mírně třít v rozkroku, chytila by na něj rukou, ale.. bála se svých nedostatečných schopností. Polibek mu však velmi vášnivě se stejným to nadšením oplácí. Pak se na chvilku při uvědomění odtáhne a uvědomí si, co to vlastně dělá. O-omlouvám se já... já... Rychle vylezla z postele a přiblížila se ke stěně, styděla se.. Netušila, co to do ní vjelo..

Nervózně se zatřese a kouká mu přímo do očí. Čert to vem. Skočí na na něj a nohama ho obejme, tak že cítí jeho chloubu přímo u svého vstupu, nebýt prádla mezi nimi, které tvořilo plátěnou bránu k říši rozkoše, líbá ho dravě a neúprosně.

Neváhala, ráda by na něj dosedla. Ráda by ve svém těle měla i něco jiného než jeho zuby, ale při tom se jen prohne v zádech a místo toho, aby cukla, nastavuje mu krk, vzrušuje ji to, nedovede ani popsat, jak ráda by se od něj teď nechala ojet tak tvrdě, dokud by neřvala bolestí a orgasmickým pocitem, dokud by se jí nezmocnil tak, jak by měl. Tak si mě vezmi... Nakloní se k jeho uchu a zašeptá chlípně démone...