Jezero na Vilím území

*na žádost prince Caleba přišla na území vil. Přišlo ji to k smíchu... Ona by měla určovat pravidla. A brzy vily bude mít pod kontrolou Diana... No.. ale nyní je ještě stále má pod kontrolou ona. Seděla v zelené výstrojí u jezera .. jedna z jejích mnoha podob. Už ani nevěděla jake to je být sama sebou. Být jen přelud... Ukazovat se vojákům ve snech a kejklířům... Jediné díky jejich víře, písních a básních ona může mít takovou moc. Měla na sobě zelené kalhoty a zelenou vestu. Byla spíš oblečená jako elf, než jako královna. Ale u Caleba nikdo nikdy nevěděl ... Jedno bylo jisté... Jistě jim pomůže při zabití krále*

*Jen jak zaslechla ten hlas tak se ji "otevírala kudla v kapse" naštěstí byla to královna a uměla se chovat. Otočila se k němu a usmála se* zdravím princi. Myslím že je zbytečné tlachat o životě. *Když vykouzlil křesla usedla a zobla si trochu vína* jaký problém máme že to musíme řešit na Vilím území? *Vypadali na první pohled jako dva milenci. Jako kdyby měli romantické posezení. Ale tohle tomu ani zdaleka tak nebylo. *

*ach jak hluboce se mylis dráhy princi. I já zde mám lidi. A shodou okolností je to tvá matka.. mu což. Nebudeme mu hned kazit tu radost... Pak se ale zachmuří* trpaslici chtějí rebelii? Hádám že za tři dny bude velky poprask... *Zamýšlela se a pak koukla na něj když zmínil démony... Měli zůstat ještě schovaní* vím o nich že existují. Ale nejsem s nimi jakkoliv spřažená. *Budu muset zasáhnout dřív než je nutné! Co doma?! Jako vážně?! Hm.. mohla by mu říct o trůnu!* Khaella se bude vdávat a tím prevezme trůn po tvém otci. Máme dvě možnosti za koho se vdá... Buď za prince nebo za jejího strážného... *Diana bude nadšením plesat! Pokud Caleb řekne ano... *

*k démonům se už nebude vyjadřovat. Oni budou mít průser až k nim přijde. Ale když už tu tak donlouvame námluvy...* Přece tebe drahý princi. Buď tebe nebo strážného. *I když jsem s Dianou domluvená že to Finn usedne na trůn vedle ní* co by si řekl na vládnutí Safroeonu po boku mé krásné dcery?! Byla by z ní nádherná dekorace pro tvůj trůn... *Ne. On nemůže být král... S ním se nedá moc manipulovat* a král nezemře. Jen přemýšlím jak má dcera bude jednou vládnout. A ten strážný... No. Je do ní absolutní blázen. Nevidí nikdy nic jiného než ji...

A co bys raději ty? Volila bys raději mě, nebo onoho strážného. Jak se vůbec jmenuje?
Začne se zajímat, ona ? Nabízet mu trůn ? Tady něco nehraje.Dekorace ? Já myslel, že si své dcery vážíš jako bytosti, že jí bereš jako sobě rovnou a ne jako pouhou dekoraci, cetku. Král zemře. Zemře buď mou a nebo cizí rukou. Drby se šíří rychle. Dal bych si pozor. [i]Zase se opře a hledí jí do očí. Tak už to bývá, když se mladí zamilují. Pokud mi nabízíš královský trůn, beru jej,stejně mě budeš mít jako zástěrku pro vládu nad zemí.

*zvedne se. Tady skončila její debata. Nebude se bavit s někým koho opovrhuje* možná bys měl dorazit na zásnuby. Tvá sestra a tvůj bratr se budou brát... *Neměla potřebu mu cokoliv vysvětlovat. Pak už jen stačilo vyřknout* Gewela *a bohyně zmizela jako obláček prachu. Bůh ví kam. To Caleb vedet nemohl. Ale cítila že něco je špatně.. objevila se tedy na královském trůnu*

Bra.. Bratr? BRATR?! zuřil, byl plný vzteku. Ta děvka si dovolila vůbec jen pomyslet na jeho zesnulého bratra. Nestihl se ani pořádně nadechnout. Tohle byla jen provokace. Ale na druhou stranu, musel zvážit i možnost toho, že jeho bratr je živý. Taková informace by mohla znamenat úplný převrat. Jak v jeho cílech, tak i v jeho plánech do budoucna. Nyní má však jen jednu věc v hlavě. Musí najít svého bratra a pokud žije jeho bratr, mohla by i matka. Vzpomíná. Má pocit totiž, že jí někde viděl. Vzpomínka na les. Ta bytost s křídly. Ale úplně se blíží a Nur sílí. Nána hloupá.. Mohla mít mága a démona.. Zmizí v oblaku. Slyšel, jak jej kdosi volá. Dur.

Z toho korunního sálu jí nabídl že by mohli se vypařit. Nelíbilo se mu ta,. A už vůbec ne před tolika bytostmi. Chtěl být jenom sám s Firesse a toužil jí něco říct. Ale nechtěl v sále. Věděl sice že ukázka nového krále který tam nebude dlouho by byla jistě zajímavá ale ona pro něj byla přednější. Naštěstí je jezero jen kousek a pomocí magického slova se tam ocitli skoro okamžitě. Kouknul na ní a kouknul na jezero Jak se ti líbí drahá Firesse? Nevadí že jsem tě takhle unesl z plesu, který jsi si užívala?

*Možná se jí trochu ta hlava zatočila přitom, kdy se najednou objevila u jezera. Ona všude chodila pěšky a tohle přemisťování nebylo nic co by hodlala provozovat už napořád. Musela se pořádně nadechnout toho čerstvého vzduchu. přišlo jí, že na zámku bylo až moc napětí. Nechápala proč jsou z toho tak lidé napjatí. Ano i ona chtěla vědět kdo bude novým králem, ale na jednu stranu to šlo mimo ní. Měla chuť se rozeběhnout k tomu jezeru. Tráva ji lechtala na spodku chodidel, jak přešlapovala, přesto na Finna koukla a s úsměvem na rtech zavrtěla hlavou.* Pokud myslíš tohle místo, tak je překrásné. Určitě mi to nevadí, však si to můžu užívat i tady s tebou a ne na plese. *Byla pravda, že tančila ráda, ale to bylo kromě něho to jediné co jí na ples táhlo, nikoho neznala,všichni se od ní drželi dál takže i když si to užívala, bylo to jedno v tuhle chvíli.* Kdo bude poslední ve vodě je stará, vrásčitá, smradlavá ropucha. *Zavolá a se smíchem se rozeběhne k jezeru, když k němu doběhne začne si rozepínat šaty a snažit se z nich dostat, aby mohla skočit do vody.*

tohle přemisťování se sice naučil před nedávnem a byl docela rád že mu to vyšlo že nejsou někde jinde.. třeba na Safroeonském hřbitově. Naštěstí to vyšlo a on je s ní na šedém jezeře. Chtěl by jí říct tolik slov ale najednou jak kdyby ztratil všechna slova a jen na ní koukal. Byla překrásná. Její hříva, která přímo vybízela k tomu aby na ní sáhl a stejně i tak její dokonalá a perfektní pleť. Měl chuť jí pohladit, políbit na ty rty které chutnali jako divoké ovoce. To lesní ovoce, které roste v lesích. Tak jako ona. Její úžasné a perfektní tělo ho přímo lákalo a vybízelo k tomu aby ho držel v obětí. usmíval se když mluvila. Její hlas byl něco co by mohl poslouchat denně místo ranních ptáků. Byla křehká a on to věděl. Věděl že musí opatrně a pomalu. Bál se že by mu utekla a on už by jí v životě nenašel. Schovala by se někde v lese a už by nevyšla. I kdyby ten les procházel křížem krážem. Pokud bys chtěla... nedořekl to. Chtěla do vody? Jak myslíš. Jakmile vyrazila před ním tak chvíli nechápal co se děje nakonec to pochopil ale to už byla u vody. Měl na sobě vestu na knoflíky a stejně tak košili, které ho momentálně zdržovali. Snažil se je rozepínat během cesty, ale nešlo mu to a tak doběhl k jezeru a tak si to teprve rozepínal. Kdyby mu na té košili nezáleželo prostě by jí strhl ale takhle? Všiml si jak si rozepíná šaty Firesse a na malou chvíli se na ní zadíval. Přestalo pro něj všechno existovat. Dokonce se přestal věnovat i té košili a jen obdivně na ní zíral. Chtěl jí pomoct, a asi by to i udělal kdyby to nebyla sázka, kterou nechtěl prohrát ale pro tenhle výhled by to klidně prohrál.

*Slyšela ho jen na půl ucha protože se zrovna rozběhla vstříc ke svému cíli. V některých věcech byla prostě malinko zpomalená nebo je nějak ignorovala. A to přesně dělala v tu chvíli co si sundávala šaty. Nějaký stud prostě v těchto ohledech neznala a hlavně i kdyby tak v její hlavě chtěla jenom vyhrát.* Ach, ten hloupý zip. *Zamumlala si pro sebe. Stála k němu zády, ale když si už opravdu nevěděla rady, otočila se k němu. Na tváři měla výraz prosící o pomoc ač potom měla výhru jasnou. Ramínka šatů jí už sklouzávala po rameni dolů. Záda byla napůl odhalená a ukazovala krajkové zapínání podprsenky.* Prosím rozepneš mi je? *Znova se k němu otočí zády a blonďaté vlasy přehodí přes rameno, aby se nezachytili a on měl tak lepší přístup.*

nepřestával na ní zírat i když by asi měl. Musel se nějak ovládnout aby ho nepovažovala za nějakého barbara ale on si prostě nemohl pomoct. Ucítil náhle touhu která ho spalovala a zžírala. Chtěl se jí dotknout a políbit jí na její rameno. Když ho požádala o pomoc, chvíli nevěděl co po něm chce, nakonec ale došel za ní a velmi opatrně jí chytl za ten zip. teď už by stačilo se jen sehnout milý Finnem a měl bys jí. Stačilo by jí jenom chytit a... zahnal myšlenky na to jak by jí stačilo jen obejmout a políbit na krku který tak skvěle ukazuje. Zaťal zuby a pomalu tedy rozepínal zip, aby jí mohl vysvobodit její tělo z toho kusu látky. Finne nekoukej na to její perfektní tělo. Nekoukej na to! Nemysli na to že by se stačilo trochu nahnout víc dopředu a viděl bys její ladné křivky.. Ty nemáš ani ponětí jak jsi krásná neuvědomoval si že to řekl nahlas, ale když už to řekl tak vykulil oči a pak se začal omlouvat Omlouvám se Firesse, nechtěl jsem...

*Cítila jeho pohled, ale všechno si to uvědomila, až když byl u ní. I když jeho dotek nebyl tak úplně mířený a pro ni, ale pro zip i tak vnímala, jak ten kus kovu jde pomalu dolů. Naskočila jí husí kůže a přesunula váhu svého těla z jedné nohy na druhou. Když však promluvil chvilku jí trvalo, než ty slova dokázala rozluštit kvůli tomu, jak se snažila nevnímat, že je tak blízko i když normálně jí to až takový problém nedělalo. Zčervenala v ten moment byla ráda, že k němu stojí zády. Sklopila hlavu k zemi, aby zahnala tu červeň ve svých líčkách. I po jeho omluvě byla pár minut potichu a koukala na svá holá chodidla.* Nevím proč se omlouváš. *Zavrtí hlavou a pokračuje.* Já si to o sobě nemyslím, tam v paláci bylo mnohem více krásných dívek. *Tohle jí nikdo neříkal, vlastně kromě Finna jí nikdo neřekl nic pěkného a proto měla jiný názor. Když zip našel svoje místo spustila vlasy zpět na záda a nechala šaty spadnout z jejího těla do trávy. Její tělo mělo nedostatky, třeba pár jizviček, trochu více hubené a bledé, ona by ty slova co řekl nepoužila na sebe.*

chtěl by jí tak strašně moc pohladit po zádech a po ramenou.. nakonec se neudržel a i když se snažil aby nic neudělal protože by mohla utéct.. Nakonec jí pohladil jemně po ramenou. Omluvil se jí sice, ale musel to udělat. Jen se sklonit malinko níž.. koukl na ní když šaty spadly na zem a zavrtěl hlavou Jsi překrásná. A ani nevíš co bych dal za to abych... nedokončil to a sklonil raději hlavu. Když jí sklonil věděl že takhle jí neuvidí. Malinko na ní přece koukal. Pak si sundal konečně i svoji košili a byl před ní jen v kalhotách. Jeho tělo bylo sice vypracované ale zdaleka nebylo tak úžasné jako její. Došel k ní a vzal jí do náruče. Vypadáš fantasticky. tak moc že by jsi si s ní uměl představit budoucnost? Probouzet se vedle ní a každé ráno vidět její obličej. Ano. Jen aby to i viděla ona. Firesse, já tě miluju cože?!!! Cos to řekl?! Jako vážně? Teď? u jezera, kdy jí držíš v náruči?! Tak teď ti uteče.. Jestli chceš, abych tě pustil tak.. nedokázal to v sobě držet. I přesto že to neplánoval a vypadlo to z něj ani v nejmenším by to nevrátil zpátky. A klidně by jí to řekl znova. Kdykoliv by si to přála slyšet.

*To pohlazení jí koncentrace. Cítila jak kdyby motýlky v břiše a pokud hodlal stále říkat ty slova, tak za chvilku bude červená jak rajče. Přesto však promluvila.* Dal by jsi co? Dořekni to? *Zeptá se s lehkou zvědavostí a otočí se na něj. Sleduje každý jeho pohyb prstů, bojující s knoflíky od košile. Když si jí sundal její první myšlenka nebyla, aby uhnula pohledem, právě naopak prohlížela si jeho napůl odhalené tělo. Když jí zvedne do náruče, obmotá ruce kolem jeho krku a automaticky se na něj více natiskne.* Víš, že říkáš až moc lichotek někomu kdo si je nezaslouží *Zamumlá do rmene, neboť tam schovala svou tvář. Po jeho dalších slovech její srdce začalo tak moc tlouct, že si byla jistá, že i on to slyší a díky náruči snad i cítí. Byla potichu nakonec na to puštění z náruče přikývla. Když stála zpět na svých nohách neměla se však k útěku ač by ráda. To co řekl jí nikdo nepověděl a ona netušila jak reagovat. Málokdo se k ní přiblížil tak jako Finn a proto se bála, že kdyby ho ztratila, tak to bude bolet.* Finne já....Pokd to nemyslíš vážně nebo aspon torchu o mě pochybuješ nebo cokoliv tak vem ty slova zpět. *Ty jasné oči s vplaují do těch jeho. Má strach snad po dlouhé době.* Pokud však svá slova myslíš vážně a poté odejdeš nikdy ti to neodpustím.

bylo úžasné sledovat její rudou tvář. Pousmál se když se k němu otočila a stále viděl její rudou tvář Abych tě mohl políbit... všude. věděl že to nebylo vůbec taktní a kdyby to řekl znova tak by si za to dal asi facku, ale chtěla bay to dořekl a tak to řekl. Viděl jak kouká na to jak zápasí s knoflíky a zároveň jak hledí na jeho tělo. Tenhle pohled se mu líbil. Jakmile si jí vzal do náruče byl spokojený. Co ho ovšem netěšilo byla věta kterou řekla. Firesse, ty si zasloužíš těch lichotek víc, a věř mi, že pokud bych se nebál že mi každou chvíli utečeš tak bych ti je říkal častěji. A rád. Věř mi. páni ty jsi jí přiznal že se bojíš o to aby ti neutekla. Jak romantické Finne. Když ovšem chtěla dolů, zastavilo s emu srdce a sklonil hlavu. Čekal to nejhorší co by přijít mohla, nakonec to nebylo tak strašné.Čekal že mu dá facku a rozeběhne se pryč. Ale ona tu pořád byla. Avšak on svá slova nechtěl vzít zpátky. Naopak. To on si přál aby mu nikdy neutekla Firesse, já tě miluju. A pokud někoho miluju tak od něj neuteču. pak se před ní sesunul k zemi na obě kolena Já přísahám že bych udělal cokoliv jen abys mi neutekla. Já ti neuteču. Pokud chceš, dám ti na prst prstýnek jako důkaz mé lásky a věrnosti k tobě. Nikdy jsem nic necítil něco tak silného jako právě k tobě drahá Firesse skutečně měl prstýnek u sebe. V kapse u kalhot. Chtěl jí ho i nasadit, ale věděl že po tom co jí řekl bude nejspíš trvat než jí ho bude moci dát. Nakonec jí prstýnek ukáže. Byl to zlatý kroužek s kamínkem chtěl bych ti ho strašně dát abys byla moje. Navěky. pak sklonil hlavu k zemi pak bys měla jistotu a já taky že bych ti nikam neutekl. A neutekla bys ani ty mě drahá Firesse

*Možná by si to rozmyslela, aby ho donutila tu větu dokončit. Snad poprvé za tu dobu zkřížila ruce na hrudníku, snad, aby se před ním necítila tak odhalená. Párkrát i otevřela pusu, aby něco pověděla, ale vždy se jen nadechla a bylo ticho.* Proč si myslíš že bych měla utéct kvůli tomu, že říkáš lichotky? Spíš místo útěku, bych ti řekla, že jich říkáš až moc. *Zavrtí pobaveně hlavou. Byla pravda, že stále na o nebyla zvyklá a možná to nutkání měla. Někdy cítila, jak jí svaly v nohách cukají k útěku, jak kdyby chtěly utéct z toho pěkného snu.Jenže potom co stála na svých nohách zase to cukání cítila. Tentokrát však ze strachu z toho co řekl a jaký to bude mít všechno dopad. Bála se, opravdu poprvé za život cítila ten největší strach. Vždycky byla sama a najednou jí na někom záleželo. Chtěla těm slovům věřit i potom co je řekl znovu. Jenže v hluboko byl ten malý červík pochybností, který se dral na povrch.* Finne postav se, nemůžeš klečet na zemi. *Chtěla ho chytit za ruku a pomoc mu tou svojí muší silou zpět na nohy.* Finne já.....*Ztichla, protože když jí ukázal prstýnek přemýšlela nad tím, zda to plánoval. V něčem měl pravdu, tak trochu tušila, že jediný kdo by utekl by byla ona. Přemýšlela jinak, brala věci jinak a celkově se od lidí odlišovala ač k nim patřila. Schovala ruce za záda.* Celý život jsem žila sama a to doslova. Finne taky to co říkáš cítím já k tobě, ale ten prstýnek by už něco znamenal a co když to pokazím? Co když nezvládnu být s někým svázaná i přes pouhý prsten? *Chtěla to udělat, natáhnout k němu ruku, ale ty pochybnosti jí sžírali zevnitř.*

*hledel na ni jako na svaty obrazek. Miloval ji a chtel aby to vedel klidne cely svet. Mel chut to vykricet do celeho sveta. Chtel aby vedela ze ji miluje. Ze by pro ni udelal cokoliv jen aby se usmivala a byla stastna.* Firesse *rekl kdyz uz byl na zemi a i kdyz ho pozadala aby vstal.. chtel ji to rict takto* mas me ve sve moci. Nevidim jediny duvod k tomu abys neco cokoliv pokazila. *chytl ji za ruce a az pak vstal "miluji te. Jsi to nejlepší co me kdy draha Firesse mohlo potkat. Tak moc bys si pral abys mi tekla ano a ja te mohl povazovat za svou zenu. Chci ti byt na blizku pokud budes nemocna, nebo unavena. Chci se vedle tebe rano probouzet a vecer usinat. Chci abys byla to prvni a posledni co za den uvidim. *obejme ji a da ji pusu do vlasu* Miluji te. A nikdy neprestanu."