Klidné místo

Jednou za čas každý potřebuje vypnout. Odpočinout si od všeho toho zmatku, od země, kterou milovala a kdysi z celého srdce opečovávala. Nikdy si nemyslela, že by její klid mohlo podkreslovat něco jiného, než jen ticho. A ano. Do vší té samoty se po celém tomto sídle rozezněly pochmurné tóny na perfektně naladěný klavír. Kdo by přeci jen hrál na klavír v tomto potemnělém místě ? Halo...?

Povzdechla si. Ale nepřestávala. Ne dokud nedohrála poslední tóninu ze své písně. Pak teprve až vstala a s ledovou tváří prohlásila tady vzadu mohla dál hrát, ale i ona je nyní královnou země a a tak má nějaké vychování a úctu i když.. Ne úctu ne, ale byl to zvyk a i když tomuto sídlu vládla a všemu co se v ní nacházelo... Mohla si zahrát na milou a hodnou... Aspoň chvilku Potřebujete něco? nesnášela zdvořilostní fráze. Ale někdy - pořád- byli zapotřebí.

Usmála by se, ale kápě skrývající celé její tělo stejně neumožnila ukázaní vřelého úsměvu. Její světlá kůže by neměla být viděna a její perutě již jistě ne. I tak ale s velmi milým hlasem pronesla: Možná jen poslechnout hudbu. Možná na chvilku vypadnout ze světa tam venku do temnoty vší duše.Pousmála se nad vícero důvody, na tak formovatelnou odpovědí. Hrála jste krásné melodie. Neměla v plánu jí lézt do řitního otvoru, vlastně ani neviděla do očí oné osobě. sklopená hlava tak, aby její vzhled nebyl odhalen jí to nedovolovala.

Napřímila se ještě víc. Byla urážka když se jí nepodívala do očí! Svým postojem bys mohla urazit samotnou královnu. Královnu... zní to hezky. Mola říct bohyni, ale když její veličenstvo zní tak krásně, nemohla se jen tak najednou změnit do své pravé podoby... Už ani nevěděla jaké to je být sama sebou. Moci opět ochutnat tu moc, kterou měla... Každopádně děkuji za pochvalu mého hraní osobo. ano uznávám, slovo !osobo! znělo strašně, ale když se ani nepředstaví!? Mohu něco nabídnout? Tady nejsi v paláci. Tady jí můžeš donutit si kleknout a prosit o smilování..

Smím se velmi směle dotázat, s kým mám tu čest ? Podvědomě tušila. Ano. Tušila, ale chtěla od ní samotné slyšet, jak by se představila. Pokud by bylo možno, sklenici vína. Případnou otravu by rovnou mohla hodit za hlavu, takové věci jdou cítit jedna báseň. Možná si chtěla jen popovídat. Inu.. to pravděpodobně, jelikož si za těch spoustu let nevylila srdíčko a ničí problémy též nevyslechla. Jedinou její oporou byl syn. Ah.. na hradě.

s kým má tu čest?! Kdybys zvedla hlavu tak to víš! jsem vládkyní této země. Její ochránkyně a její matka. A ty jsi tedy kdo? jde pro sklenici vína a podá jí ho. Sama miluje červené víno. Nejlepší z celého Safroeonu! To víno dělali ti nejlepší vinaři z celé země! Je krásně lehce nasládlé a zároveň trochu trpké. posadí se do velkého křesla a i jí pokývne A jak se máte vy, jasnosti? jasnost... Jasnost víl... váš syn Finnian u nás pracuje a věnuje se mé dceři až moc řekla bych...

Věděla, že se nemýlila. Shodila svůj plášť. Vysoké boty a plátové krytí do poloviny stehen odhalovali kousek kůže. Nedivila by se, kdyby si ji kdokoli spletl s dívčinou z místního bordelu. Bílé vlasy splývali přes zbroj na rameni a černé bělmo si se stejně zbarvenou duhovkou a čočkou měřili okolí. Sejmula jednu rukavici, která odhalila sněhobílé ruce. Nikterak se nelišili od její barvy pleti. Bílé perutě protáhla daleko za sebe, bystré ouško ženy, které nic neuniklo muselo být jasné, že jí kapku křupla křídla. Dlouho se pořádně neproletěla a ačkoli byl tento sál velký, nebyla doma. Byla na návštěvě a proto se nemohla chovat neslušně. Vážně ? Vztahy s nikým z hradu nikdy nedopadli příliš dobře. Sama byla jedním z důkazů, který byl jasně odstrašujícím příkladem. Jak... až moc ? Nechtěla o tom slyšet, ale kdo jiný by se postaral o jejího syna ?! S vínem kapku zakroužila a následně přičichla. Zdálo se... čisté. Své kontrastně černé rty přilepila na skleničku a usrkla maličký doušek. Musím uznat, že je mnohem lepší, než bývalo. Utrousila suše.

*usmála se. Jen zlehka. Nepřišlo ji vůbec nic k smíchu. Spíš to byl takový ten zdvořilý úsměv. Své zelené šaty měla rozložené pres celé křeslo. Slušelo ji to. A věděla to* Myslíte si že bych vás otrávila? Ale no tak... Na to vás potřebují.. jasnosti *usmála se* nebo spíš vám mám říkat jmenem Diano? *Byla by hloupá kdyby si to jméno nechala. Ale tak u vil nikdy nikdo neví...* Co se týká Finniana. Hloupé rozhodnutí posílat ho zpět do zámku. Nicméně mám návrh. *Luskla a snad z ničeho přišli dva sluhové s trochou jídla* váš syn a má dcera spolu mohou vládnout.... Cely Safroeon bude plesat štěstím že princ Finnian je živ a zdráv... A vy královno... *Vstane a jde k ní s tackem hroznového vína* ... Můžete být u moci. Stejně jako dřív. S tím rozdílem že zabijeme krále. My dvě. *Trochu riskovala ale věděla že moc je silná... *

Usmívala se, věděla, že tato dáma je skutečně ta, která zastává její místo. Pamatuje si na ty chvíle, kdy zámek byl tím jediným světem, který se jí zdál být krásný. Země pod ním byla zdevastovaná a ona to moc dobře věděla, věděla, že musí zasáhnout. Bohužel... nestihla. Na jednu stranu Nemohla z hlavy vypudit myšlenku, že by její syn byl milován, že by miloval ! A také se zranil ? Nemohla dopustit, aby jí znovu odešel... když už přišla i o Caleba. Copak vás k tomu vede ? Vy byste copak nechtěla být u moci ? Tato Valkyrie již o moc příliš nestála. To, co ji skutečně zajímalo a lákalo byla věc jiná. Mám pro vás velmi podobný návrh. Dovedete si představit armádu, jež nepadne ? Dovedete si představit boj, jehož výhra je předem jistá ? Mluvila o tom, jako kdyby snad mohla podle libosti rozhodovat, ačkoli tomu tak nebylo, ona jen věděla, kteří a jak padnou a naopak, kteří budou žít. Sebrala se vší lehkostí galantně nápoj a přitakala na znamení díků. Nakonec jí poslední otázka sužovala hlavu jako vlnobití rozbouřených vod na nevinný útes. Musela se zeptat s tím mírným úšklebkem, protože jí samotné to činilo neskutečná potěšení. A co vás vede k myšlence... vraždě toho bezcenného šupáka, jehož moc spočívá pouze v jeho jméně ? Nechtěla jej snad ani jmenovat. Hnusil se jí každý kousek každá jediná hláska toho posraného oplzlého dědka, jež se po ní kdysi smolil.

Ani jí se nelíbilo, že její holčička by byla s bratrem, ale aspoň by každý mohl mít milence a oni dva jen jako formalita vystupovat spolu. I když on jí miluje víc než cokoliv na světě... A Khaella? Ta se ho milovat naučí... Obě svým způsobem budeme u moci... nakloní se k ní Váš syn pro Vás udělá cokoliv a stejně tak má dcera... když slyšela její návrh, usmála se Drahá královno.. to prase tlustý na tom trůnu žije jen kvůli mě... Kdybych chtěla. jedinou myšlenkou bych mohla rozthnout příměří mezi trpaslíky nebo víly... usmála se ale mít po boku Valkyrii... Co z toho ovšem budete mít Vy? Navrhuji toto... příměří a spojenectví s Valkyrií? Proč ne! Safroeon je veliká země... co si jí rozdělit a přece být spolu? By budete opět královnou a Váš syn králem celého Safroeonu... Král Finnian... Vsadím se, že i Caleb by za Vámi přišel kdyby věděl, že jeho matinka žije...

C...Caleb ?... Kapku ji jméno jeho maličkého synáčka donutilo se na křesle zatřást, ale nesměla na sobě dát nic znát. Musela uznat, že tato nabídka byla velmi lákavá a přiznejme si.. mnohem lákavější byla vidina toho, jak uvidí zaplouvat rakev toho zmetka pod vlhkou zeminu hřbitova. Skvěle. Odkašlala si, měla pro svého syna zaručené místo a... snad by se mohla shledat i se svým druhým milovaným ? V tom případě vaši nabídku přijímám. Líbí se mi a myslím si že budou obě strany profitovat. Nejprve mne však zajímá jediná otázka. Kterou polovinu země byste si přála ? Usadila se hlouběji, začala vyjednávací hodinka.

*věděla že všechno to bude tak jak chtěla! Bude vládnout po boku Valkyrie... Samozřejmě něco ztratí ale víc získá! Konečně bude mít pod sebou ty trpaslíky! I ona se usadila pohodlněji a usmála se. Zlehka se napila vína které bylo obzvláště dobré a pak se na ni podívala* drahá královno... Spíš mi řekněte jakou část Safroeonu budete chtít.. nezapomínejme na to, že my dvě nebudeme viděny. Rozhodovat budou naše děti... Aspoň na oko lidem. Každopádně chci mít elfy a trpaslíky pod sebou. Hádám že vám zbylí víly a lidé ... *Pokrčí rameny a usměje se* navíc mám tu hezčí téma.. jak zabijeme krále? *Už se nemůže dočkat až toho otravného a slizkého krále zabije!*

*usměje se a pokyvuje* //Elfové a trpaslíci ?// *Pravdou, že spojením těchto dvou odlišných řas by mohlo vzniknout něco.. něco velmi mocného. Trpasličí síla a elfí bystrost ?.. Perfektní strategie s ohromnou sílou a precizním provedením ?... Nezdálo se jí to, ačkoliv pokud to znamenalo smrt tomu vydřiduchovi, nebylo sporu o tom, že si jeho debakl nechá uniknout. Obzvláště, pokud to bude ona, která ho bude moci poslat do věčných muk.* Souhlasím s vašimi názory. Nemám nic proti tomu, aby jste si nechala polovinu vám příslušnou a milou. *Pomalu se začala zvedat, věděla, že tahle debata spěje ke konci.* Smrt krále nechci o nic méně, než vy. Proto doufám, že proběhne pomalu a ten zmetek bude trpět, jako ještě nikdy předtím. *Opětovný úsměv značil vnitřní radost.* Sejdeme se tedy na hradě. *Říkala, když opouštěla sídlo. Přešla k velkému oknu, jež vedl na balkónek. Otevřela okno a netrvalo ani pár vteřin a vzlétla k nebesům do neznáma.*